Záplava ruských vojáků do Kazachstánu, aby pomohla podpořit bojující vládu, vysílá jasný signál jak Západu, tak ostatním bývalým sovětským republikám. Ruský prezident Vladimir Putin nezničí žádnou hrozbu pro to, co považuje za nedotknutelnou ruskou sféru vlivu. Podnikání v Kazachstánu, na žádost vůdce země, následuje po téměř 15 letech ruského intervencionismu v Gruzii, Bělorusku, na Ukrajině a jinde, jehož cílem je přitáhnout tyto země ještě blíže k Rusku tím, že podpoří vůdce napojené na Kreml a hrají regionální moc. -zprostředkovatel, nebo se snaží oslabit ty, kteří projevili úctu k Západu.
Odhodlání Putina znovu prosadit ruskou hegemonii v bývalé sovětské sféře je z velké části založeno na jeho názoru, že zánik SSSR byl „velkou geopolitickou katastrofou“. Vidí vzájemné výhody v hlubší integraci mezi Ruskem a bývalými sovětskými republikami a je odhodlán odrazit to, co považuje za hrozbu pronikání na východ od Organizace Severoatlantické smlouvy, uvedli analytici. Také touží zanechat odkaz, který staví Rusko jako supervelmoc, kterou je třeba respektovat i obávat, uvedli. Snahy Putina prosadit vliv Ruska na jeho dvorku vyvrcholily jeho současným sporem se Západem ohledně Ukrajiny – země ležící na ruských hranicích, která usiluje o užší vojenské a ekonomické vazby se Západem a která byla místem lidových protestů proti proruští lídři.
„Pro Putina je téměř prvořadé zajistit stabilitu v blízkém zahraničí.“
Maximilian Hess, člen středoasijského programu Eurasia
Putin, který tvrdí, že NATO a USA využily Ukrajinu k rozšíření vojenských aktivit k ruským hranicím, shromáždil na ukrajinské hranici asi 100 000 vojáků. V pondělí se ruští a američtí představitelé sejdou, aby projednali požadavky Moskvy, aby NATO zastavilo svou východní expanzi. V těchto rozhovorech by Kreml mohl využít příležitosti vylíčit krizi a volání kazašského prezidenta Kassym-Jomarta Tokajeva o pomoc jako důkaz role Ruska jako ochránce regionálního pořádku a stability, uvedli analytici. Tokajev požádal o vojenskou pomoc při potlačování násilných protestů, které původně vyvolal lidový hněv kvůli růstu cen pohonných hmot v jeho zemi. Vůdce Kremlu nasadil do země tisíce vojáků.
Možná byste si chtěli přečíst
„Putin půjde na schůzku a řekne: ‚Vidíte, proto potřebuji mít zvláštní postavení v regionální bezpečnosti bývalého sovětského prostoru a dalších částí našeho blízkého zahraničí, protože beze mě se věci jako tato roztáčí ve spirále. “ řekl Maximilian Hess, člen středoasijského programu Eurasia ve Foreign Policy Research Institute, americkém think tanku.
Představitelé Moskvy a příznivci Kremlu trvají na tom, že Rusko jednoduše nabízí pomoc tomu, co ministerstvo zahraničí označilo za „bratrský sousední národ“, a Rusko nechce nic jiného, než pomoci obnovit mír v Kazachstánu, legálně a prostřednictvím dialogu, „ne prostřednictvím pouličních nepokojů a porušení zákonů,“ uvedlo ministerstvo v prohlášení minulý týden.
V posledních letech řada krizí u ruských sousedů podkopala snahy Moskvy o těsnější integraci zemí od střední Asie po východní Evropu, protože občané některých bývalých satelitních států protestují proti stagnujícím ekonomikám, nedostatku demokratických svobod a zkorumpovanému vedení. Kreml se znepokojením sledoval rostoucí prozápadní nálady v zemích jako Ukrajina, Gruzie a Moldavsko, které nakonec zasáhly, aby pomohly potlačit nesouhlas a podpořily proruské strany. V roce 2008 vtrhly ruské síly do Gruzie, věrného spojence USA, poté, co Moskva obvinila kavkazský stát z agrese proti Jižní Osetii, prokremelské odtržené oblasti, kde Rusko stále umisťuje své jednotky.
Tento krok by předznamenal více než deset let ruského dobrodružství. Revolty svrhly Putinovu chráněnku na Ukrajině v roce 2014. Kreml zaútočil anektováním Krymského poloostrova a poskytnutím podpory proruským separatistům v pomalu hořícím konfliktu, který na východní Ukrajině pokračuje. V sousedním Bělorusku nabídl Kreml finanční a vojenskou podporu autoritářskému vůdci Alexandru Lukašenkovi, který čelil vlnám lidových protestů. Odměnou Moskvy byl pakt podepsaný koncem loňského roku o integraci obou zemí do formální unie, což je významný krok vpřed v dlouhodobém cíli Kremlu uplatňovat větší vliv na Bělorusko.
Politické otřesy v Kyrgyzstánu – který byl od své nezávislosti v roce 1991 předmětem konkurenčních zájmů Moskvy, Pekingu a Washingtonu – zaznamenaly opoziční strany v říjnu 2020, které se pokusily vyrvat moc z proruského vedení po obviněních z volebních podvodů během parlamentních voleb. Politické otřesy pokračovaly měsíce, ale nakonec se do úřadu dostal prezident, který souhlasil s udržováním úzkých vztahů s Ruskem. Mírová dohoda pro Arménii a Ázerbájdžán zprostředkovaná Kremlem v listopadu 2020 po konfliktu o sporné území Náhorního Karabachu upevnila vliv Moskvy na obě země.
Kreml už má své jednotky na místě v odtržené oblasti Podněstří, oficiálně součástí Moldavska, se kterým vedl válku v roce 1992 po mocenském vakuu, které zanechalo rozpad Sovětského svazu. A obavy, že teroristické organizace v Afghánistánu, které by mohly proniknout do Tádžikistánu a způsobit nejistotu ve středoasijských státech, loni přiměly Moskvu k provedení společných vojenských cvičení na tádžicko-afghánské hranici. „Pro Putina je téměř prvořadé zajistit stabilitu v blízkém zahraničí,“ řekl Hess.
Ukrajina a Kazachstán mají pro Rusko zvláštní historický a strategický význam. Putin opakovaně prohlásil, že podporuje překreslení hranic ruského impéria konce 19. století, které zahrnovalo velkou část současného Kazachstánu a Ukrajiny. „Moderní Ukrajina je zcela výplodem sovětské éry,“ napsal Putin v červencovém pojednání. „Víme a pamatujeme si, že to bylo do značné míry vytvořeno na úkor historického Ruska.“ Když byla Ukrajina součástí Sovětského svazu, mohla se pochlubit bohatou zemědělskou půdou, která produkovala velkou část pšenice spotřebované v SSSR
Jeho rozsáhlé pláně také fungovaly jako nárazník mezi evropskými mocnostmi a ruským vnitrozemím. Úzké historické, kulturní a jazykové souvislosti před vzestupem ruského impéria v 18. století podtrhují přesvědčení Putina, že národy jsou „dvě části jednoho a téhož lidu“. Dlouho také zpochybňuje autonomii Kazachstánu, když říká, že Kazaši „nikdy neměli státnost“ a odkazoval na zemi jako na umělý stát, který vymyslel Nursultan Nazarbajev, který vedl Kazachstán téměř tři desetiletí, než v roce 2019 rezignoval a jmenoval Mr. Tokajev jako jeho nástupce. Ale nyní by krize v Kazachstánu mohla nabídnout příležitost zasadit hlubší podíl v důležitém regionu, uvedli někteří političtí experti.
To, co začalo pouličními demonstracemi kvůli růstu cen pohonných hmot, se přelilo do požadavků na ekonomickou a politickou změnu. Poté, co minulou středu odstoupila kazašská vláda, pokračovaly protesty volající po sesazení Tokajeva a odsunutí Nazarbajeva, který má v zemi obrovskou moc i poté, co ustoupil stranou. Vidět politické změny vynucené z ulice je pro Putina nepřijatelné, protože nerad dovoluje podněcování takového nesouhlasu na ruském prahu, uvedli analytici. „Obecně je citlivý na jakékoli povstání lidu proti vládci,“ řekl Abbas Gallyamov, nezávislý politický analytik sídlící v Moskvě. „Obává se, že to bude inspirovat ruskou opozici.“
Síly pod vedením Ruska, které podporují vládu Tokajeva, mají střežit kritická zařízení, letiště a klíčovou sociální infrastrukturu. Ale přítomnost ruských jednotek v Kazachstánu by se mohla pro vedení Tokajeva ukázat jako riskantní, uvedli analytici. „Určitě jsme v nesnázích, protože pokud tokajevská vláda dokáže obnovit stabilitu a pokud zůstane u moci, bude Rusům navěky vděčná,“ řekl Paul Stronski, bývalý ředitel Národní bezpečnosti pro Rusko a Střední Asii. Rada za prezidenta Baracka Obamy a nyní v Carnegie Endowment for International Peace, washingtonském think tanku.
Americký ministr zahraničí Antony Blinken řekl novinářům na pátečním brífinku, že „jednou lekcí z nedávné historie je, že jakmile jsou Rusové ve vašem domě, je někdy velmi obtížné přimět je, aby odešli“. Komentář si vyžádal rozzlobenou reakci od představitelů ruského ministerstva zahraničí, kteří je v sobotu označili za urážlivé. „Když jsou ve vašem domě Američané, může být těžké zůstat naživu, nenechat se okrást nebo znásilnit,“ uvedlo ruské ministerstvo zahraničí v prohlášení zveřejněném na svém kanálu Telegram.
Zdroj: Wall Street Journal
