Byla to jen internetová fáma: Rusko by mohlo zabavit bankovní účty cizinců v zemi. Ale od doby, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, se stalo tolik dříve nemyslitelných věcí, že Jonas Ness, rodák ze Severní Dakoty žijící mimo Moskvu, to nechtěl riskovat. Ness tedy vybral co nejvíce z účtu v amerických dolarech ve své ruské bance. Pak odjel nočním vlakem do Petrohradu a naskočil na celodenní autobusovou jízdu k jedné z nejbližších hranic. „Vzal jsem do Estonska těžké peníze,“ řekl Ness, technik soukromého letectví. „Chtěl jsem zajistit své finanční prostředky, zvláště když jsem cizinec ze sankční země.“
Zatímco více než dva miliony Ukrajinců prchají před válkou ve své vlasti, dochází z Ruska k mnohem menšímu a tiššímu exodu. Neexistují žádné statistiky, které by sledovaly cizince prchající z Ruska a jejich cesty jsou většinou mnohem méně trýznivé než ty, kterým čelila historická vlna válečných uprchlíků přesouvajících se přes Ukrajinu a z ní. Ale od začátku války mnoho nerusů s prostředky spěchalo opustit zemi – někteří na neurčito, jiní nadobro. Důvody zahrnují finanční, logistické a morální důvody.
„V podstatě mi bylo řečeno, že musím odejít.“
Kelsey Hedrick, školní knihovnice
Chilský akademik, znepokojený možností zavřených hranic, ve zlomku vteřiny zavolal, aby nechal své věci a chytil si taxík do Estonska. Britská učitelka odjela do Istanbulu částečně proto, že nechtěla, aby její dcera vyrůstala někde, kde takovou válku toleruje. Anglo-americká škola, moskevská oáza doručování pop-tartu a softballových her, které fungovaly během nejhorší studené války, přesouvá výuku online, protože tolik zahraničních učitelů odešlo. „Nechci odejít,“ řekla Kelsey Hedrick, školní knihovnice, která plánuje zamířit se svou kočkou do Finska. Ale řekla: „Nemyslím si, že se to brzy napraví.“
Dokonce i během pomalého zhoršování vztahů mezi Washingtonem a Moskvou v posledním desetiletí bylo ruské hlavní město domovem stovek tisíc zahraničních studentů, vyspělých manažerů a emigrantů, kteří si vydělali život na moskevských zelených bulvárech, venkovních kavárnách a luxusní rezidenční čtvrti. Jak se západní sankce hromadily na Rusko, mnozí se snažili pokračovat ve svém životě. To se změnilo poté, co americká ambasáda minulý týden v náhlém prohlášení varovala Američany, aby co nejdříve opustili Rusko, zatímco některé komerční lety byly stále dostupné a pozemní hranice zůstaly otevřené.
„V podstatě mi bylo řečeno, že musím odejít,“ řekla Hedricková. Global Guardian, americká firma, která radí podnikům v oblasti bezpečnostních rizik, dosud pomohla od ruské invaze na Ukrajinu opustit Moskvu a Petrohrad více než 2 000 lidí z 22 amerických a evropských společností. Společnosti zahrnovaly právnické, poradenské a technologické společnosti a jejich zaměstnanci odcházeli pozemními nebo komerčními a charterovými lety. Jedním z největších problémů, jak se dostat ven, byl zákaz vstupu ruských letadel do evropského vzdušného prostoru. Cestující z Moskvy mohou letět na jih nebo na východ do destinací včetně Istanbulu, Dubaje a Taškentu v Uzbekistánu.
Alternativou jsou pozemní cesty do Finska, Lotyšska nebo Estonska. To byla volba, které v pátek čelil Bernardo Pincheira Sarmiento. Chilský postdoktorand z ekonomie se probudil v 8:15 na SMS zprávy od dvou evropských kolegů z jeho moskevské univerzity. V 9 hodin ráno jeli taxíkem na 10hodinovou cestu do Estonska. Chtěl jet s? Pincheira Sarmiento plánoval odletět o několik dní později, ale obával se, že Rusko do té doby uzavře své hranice. Vzpomněl si, jak četl o Ukrajincích, kteří si nemysleli, že Rusko napadne. „Pak se zasekli,“ řekl.
Neproběhla žádná debata. „Bylo to: ‚Co kdyby?“ Pokud odejdu ve spěchu a nestane se nic špatného, nanejvýš přijdu o nějaké věci,“ řekl. Klíče od bytu předal sousedovi, nechal po něm kolo, notebook a další věci. Na setkání s kolegy si vzal kufr a batoh. Cesta taxíkem za zhruba 330 dolarů je vysadila v docházkové vzdálenosti od estonského pohraničního města Narva. Trojice pocítila, jak jejich úzkost polevila, jakmile vešli. „Smáli jsme se a vtipkovali, cítili jsme se úplně jinak,“ řekl Pincheira Sarmiento, který se plánuje vrátit do Chile a pracovat odtud na dálku.
Britská učitelka v Moskvě řekla, že se rozhodla opustit Rusko, kde žila téměř deset let, po bezesných nocích. Klesající rubl podle ní učinil zemi méně finančně atraktivní a obávala se sociálních nepokojů. Bodem zlomu bylo, když byla její dcera ve školním věku vystavena ruské propagandě o válce, řekla. S rodinou odletěla přes Uzbekistán do Istanbulu, kam se plánují natrvalo přestěhovat. Většina jejich věcí je stále v Moskvě.
Nyní v estonském hlavním městě Tallinnu Ness ze Severní Dakoty řekl, že se chce co nejdříve vrátit do svého domova mimo Moskvu – kde zůstala jeho rusko-americká manželka. Řekl, že oblast Moskvy se zdá být z velké části nedotčena válkou ani sankcemi uvalenými na Rusko. Přesto zůstane mezitím v Estonsku, aby mu usnadnil setkání se svou ženou nebo za ni zaplatil letenku, kdyby se situace zhoršila.
Ness uvažoval o pronájmu dlouhodobějšího ubytování, ale zatím to neudělal, protože ve městě vidí ukrajinské uprchlíky. „Nechci brát bydlení lidem, kteří jsou opravdu ve špatné situaci,“ řekl.
Zdroj: Wall Street Journal
